Původ tohoto svátku pochází ze starořeckých a římských bakchanálií, tedy oslav boha Dionýsa. Ovšem postupem času nabyly oslavy jiného smyslu i podoby.

Masopust skrývá celé období od Tří králů až do začátku postní doby, kdy nastalo jeho vyvrcholení. Začátek postní doby nastává na Popeleční středu, po níž následuje čtyřicetidenní půst!

Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc a to také ovlivňuje stanovení data Popeleční středy. Ta připadá na 46. den před Velikonocemi. Ovšem počátek masopustu je jasně daný svátkem Tří králů.

Poslední masopustní den, úterý před Popeleční středou, končíval pochováním basy. Večer po obchůzce masopustního průvodu končíval stejně jako všechny masopustní dny muzikou a tancem v hospodě. Masopust končil přesně o půlnoci, kdy ponocný zatroubil na roh. Pochovala se basa, která se na nosítkách vynesla ven a pohřbila na znamení, že si na ni v následujících týdnech nikdo nezahraje. Také se tradovalo, že kdo masopustním úterku bude tancovat přes půlnoc, objeví se mu čert v zeleném kabátě a bude ho strašit. O Popeleční středě se světí popel z ratolestí, které byly posvěceny minulého roku na Květnou neděli. Tímto popelem dělá kněz na čele věřícím kříž, říkajíc při tom slova: „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš.” Tím se věřícím připomíná pomíjivost tohoto života a nutnost pokání.